Byl to konec světa, ale přežili jsme, říká filipínský starosta

10.03.2015

Guiuan (Filipíny)/Praha 10. března (ČTK - Tereza Šupová) - Město Guiuan na filipínském ostrově Samar leželo před více než rokem jako první v dráze tajfunu Haiyan (tady známého jako Yolanda). Obrovská zkáza přišla brzy ráno a město bylo téměř srovnáno se zemí, ušetřen nezůstal žádný z domů. Oproti sousednímu Taclobanu, kde byl obrovský počet mrtvých, zemřelo tehdy v Guiuanu jen 101 lidí, 4000 dalších ale bylo zraněno. Nižší počet mrtvých je podle mnohých zásluha starosty města Christophera Sheena Gonzalese, který donutil lidi se evakuovat, a ze dne na den se tak z něj stal hrdina pro celé Filipíny.

„Přežili jsme, neměli jsme ale domy, školy, jídlo. Věřili jsme ale stále v Boha a pomocnou ruku ostatních,“ uvedl starosta na únorovém setkání s evropskými novináři.

V době, kdy tajfun udeřil, bylo starostovi 33 let a ve funkci byl teprve čtyři měsíce. „Po tajfunu to bylo město duchů, celé naprosto zaplavené,“ popisuje Gonzales. Pod oblast, kterou spravuje, patří jak město Guiuan, tak i 60 vesnic v jeho okolí. Devatenáct z těchto vesnic se pak nachází na dalších menších ostrovech, celkem zde žije více než 50.000 lidí. Jejich obživou je z 80 procent rybaření a z 20 procent zemědělství. Provincie Samar je přitom druhou nejchudší z celých Filipín.

Jak prožíval osudný pátek 8. listopadu 2013 on osobně? Už den předtím prý vyzvali lidi, aby se evakuovali, mnoho evakuačních center ale stejně spadlo. „Bylo to jako konec světa, jako z filmu Armageddon. Měl jsem tehdy dvě děti ve věku dva roky a jeden měsíc a byl jsem zoufalý. Musel jsem se starat o rodinu a zároveň i o město. Jsou to hrozné vzpomínky, snažím se na to zapomenout,“ říká starosta. Stál tehdy před velmi těžkým rozhodnutím. „Když jsem odešel z domu, nechal jsem tam rodinu. Manželka i děti tehdy brečely. Věděl jsem ale, že to zvládneme a přežijeme,“ dodává.

Celá jeho rodina zkázu přežila, nikoli však bez úhony. „Byl jsem zraněný na noze a měl jsem zlomenou ruku, nemohl jsem chodit, říkal jsem si ale, že někdo musí řídit město,“ vypráví Gonzales. Jak dodává, i když si toho jeho město a místní obyvatelé mnoho protrpěli, díky modlitbám a pomoci ostatních se z toho postupně vzpamatovávají.

„Jsme odlehlá a chudá oblast. Musíme určitě zlepšit vzdělávací systém, věřím tomu, že vzdělání je klíčové v boji s chudobou. Druhu důležitou věcí je vylepšení zdravotní péče,“ vyjmenovává starosta Guiuanu, oblečený ležérně jen v tričku a džínech. Hlavní je ale zatím stále obnova města po řádění Yolandy. „Začínáme se z toho dostávat a postupně fungujeme zase v normálním režimu. Každý den se Guiuan rozrůstá a já doufám, že do konce roku bude z 80 procent vše opravené. Neztrácím naději,“ dodává.

Už pár dní po katastrofě začala v oblasti Východní Samar působit i česká organizace Člověk v tísni. Hlavní kancelář má právě ve městě Guiuan. Hned po tajfunu se zaměřili hlavně na rychlou humanitární pomoc, tedy distribuci jídla či hygienických potřeb. „Během roku 2014 jsme se pak soustředili na zajištění alespoň nějakého příjmu na pokrytí základních potřeb nejzranitelnějších rodin v rámci programu veřejných prací a také na pomoc s obnovou živobytí drobných farmářů a živnostníků, jimž tajfun buď zcela zničil jejich malé podnikání, či přišli o příjem poté, co tajfun srovnal se zemí kokosové plantáže,“ říká v rozhovoru s ČTK Denisa Bultasová z Člověka v tísni, která pracuje přímo na Filipínách.

Celkově se jim dosud podařilo pomoci asi 75.000 lidí. V prvních týdnech po tajfunu byly rozdány potravinové balíčky pro 10.000 lidí, dalších 5000 lidí pak dostalo sady na opravu provizorních přístřeší. Více než 7600 domácností si vydělalo na zajištění základních potřeb účastí v programu „cash for work“. „Lidé odklízeli trosky a popadané stromy z veřejných prostranství, škol, zemědělské půdy a přístupových cest či stavěli latríny. Za vydělané peníze měli možnost pořídit si, co sami nejvíce potřebují a zároveň tak podpořili místní trh, který se poměrně rychle vzpamatoval,“ popisuje česká humanitární pracovnice.

Po úderu Yolandy zůstaly v oblasti nefunkční školy ve zhruba třetině vesnic. Češi je proto nejprve provizorně zastřešili plachtami, odklidili sutiny a polámané stromy a provedli základní opravy. Následně došlo i na celkové rekonstrukce školních budov. „Více než 4000 dětí se mohlo vrátit zpět do škol díky 125 opraveným třídám,“ říká Bultasová.

Oblast Filipín zasáhne až dvacet tajfunů ročně, z nich kolem sedmi bývá ničivějších. Loni v prosinci byl jedním z nich Hagupit, na Filipínách známý jako Ruby. Byl sice slabší než Yolanda, ale v oblasti Východního Samaru stejně způsobil obrovské škody. Češi tehdy podle Bultasové pomáhali zejména s prořezáváním přístupových cest do odlehlých vesnic, kam se kvůli popadaným stromům nemohla dostat základní potravinová pomoc, distribuovali ale i hygienické potřeby a sady na čištění vody.