Bělověžský prales a Nízké Tatry bojují o svou identitu.

29.11.2017

Jedno známé pořekadlo říká: „Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech.“ Přesně o tom dnes budeme trochu polemizovat. Katastrofy se totiž nedějí jen v dalekém světě, dějí se i kolem nás. Jen to někdy nevidíme. Proto vám nastíním situaci, která se odehrává kousek za našimi hranicemi.

Bělověžský prales je posledním nížinným pralesem Evropy. Rozkládá se na ploše o rozloze 1418 km čtverečných na hranici Polska a Běloruska mezi řekami Narewka a Hwoźna. Je posledním pozůstatkem panenského pralesa, který kdysi pokrýval mírné klimatické pásmo evropské pevniny a je zapsán v seznamu UNESCO. Je domovem více než tisíce cévnatých druhů rostlin (z nichž 660 je původních) a asi 12 tisíc živočišných druhů (z nichž nejznámější jsou zubr evropský, tarpan lesní, vlci, rysi, datlík tříprstý, strakapoud bělohřbetý, kulíšek nejmenší a sýc vousatý).

Od ledna tohoto roku vjely do pralesa na polské straně těžké stroje za účelem kácet. Státní lesy jsou v jejich záměru podporovány samotnou vládou a nezastaví je nic, ani statisícové pokuty za každý den kácení uložené Evropským soudem. Navíc byl schválen dodatek k hospodářskému plánu, který dovoluje kácet i stromy staré 200 let. Samotný ministr životního prostředí chce pomoci lesu tím, že ho vykácí. Zásah proti lýkovci smrkovému totiž odnáší nejenom smrky (které tvoří 26 % lesa), spolu s nimi jdou k zemi i přes 200 let staré duby. Zde bohužel vyhrává lidská chamtivost nad přírodou.

Podobná situace se děla i u nás na Šumavě před šesti lety. Blokády na Ptačím potoce trvaly tři týdny a donutily těžbu zastavit.

Masivní těžba dřeva se objevuje nejenom zde, ale i v Nízkých a Vysokých Tatrách, Malé a Velké Fatře a v Maruánské planině. Vědci a ekologové konstatují, že odlesnění značných ploch vede k povodním, ohrožuje chráněné druhy živočichů, ničí charakteristický ráz krajiny a tím i snižuje turistický potenciál regionů.

Jsme přece jen lidé. Podívejme se na tento problém ale i z jiné jak politické stránky. Ať se pro nás také nestane pojem „udržitelný rozvoj“ jen ekonomickým růstem s racionálním využíváním přírodních zdrojů.