Do Černobylu se vrací život

19.02.2018

Černobyl, město zkázy známé hlavně díky největší jaderné katastrofě v dějinách naší planety, již brzy začne měnit svou tvář. Místo zasažené radioaktivním spadem se sice ještě dlouho nebude dát využít pro bydlení ani zemědělství, naskytla se zde ale možnost pro využití jiných inovačních a vědeckých projektů. Ten nejzajímavější vyšel na světlo světa již v roce 2016. Zasloužil se o něj Ostap Semerak, ukrajinský ministr životního prostředí a jeden z propagátorů umístění solárních projektů v Černobylu.

Před více než rokem byla navíc nad starý betonový sarkofág, který donedávna kryl zříceniny poškozeného reaktoru, umístěna nová obrovská kopule. Ta by měla bránit úniku radiace dalších sto let. Navíc se docílilo toho, že byla míra radiace snížena na desetinu předchozích hodnot. Tím se umožnila realizace tohoto solárního projektu.

Nyní již množství dělníků dokončuje práce na první etapě projektu. Cílem bylo vybudovat solární park s 3800 fotovoltaickými panely. Ty jsou vzdáleny pouhých sto metrů od nového sarkofágu a rozkládají se na ploše 16 000 kilometrů čtverečných. Nové elektrárna bude již za několik týdnů produkovat do místní sítě 1 MW čisté solární energie. To je ale jen začátek. Nejenom, že by se měly původní investice navrátit zhruba za sedm let, ukrajinsko-německá společnost Solar Chernobyl plánuje již dnes další rozšíření elektrárny. Z původní 1MW energie chce navýšit na 1GW. Takové množství energie již nebude zásobit jednu vesnici. Za ideálních podmínek by množství 1GW energie zajistilo dostatek elektřiny na provoz 700 tisíc domácností.

Ukrajinské vládě se tím blýská na lepší časy. Investovat do rozšíření projektu by chtěly již v blízké době dvě čínské společnosti. Půda zde je totiž levná, slunečního svitu je také dost a navíc je zde již nachystaná přenosová soustava.

Zatímco se kriticky zasažená oblast bude využívat alespoň pro výrobu energie, odlehlejší části oblasti, které obklopují Černobyl do vzdálenosti 30 kilometrů, budou mít čas na regeneraci. Z této krajiny, nyní již 30 let nepostižené člověkem, se postupně stává pustina. Sama příroda se s havárií vyrovnala překvapivě dobře. Na první pohled by se mohlo zdát, že zde zvýšená radioaktivita krajině neškodí. Hnízdí zde dokonce jeřábi, čápi černí, orlovci říční nebo orli mořští. Volně zde žijí divoká prasata, vlci, jeleni, bobři, lišky, rys a los.