Dellingerův efekt

31.10.2020

Dellingerův efekt je vyvolán slunečními erupcemi a mezi hlavní projevy patří zhoršení nebo přerušení rádiového příjmu v pásmu krátkých vln. Jev je známý od roku 1930, kdy se o něm poprvé zmínil německý fyzik Hans Mogel a je používám především k detekci erupcí na Slunci.

Dellingerův efekt popsal jako první Hans Mogel a o pět let později ho detailně vysvětlil i americký inženýr John Howard Dellinger, který tou dobou pracoval pro Národní institut standardů a technologie Spojených států amerických. Proto se někdy používá označení Mogel-Dellingerův efekt.

Hlavní příčinou Dellingerova efektu je deformované magnetické pole okolo Slunce, díky čemuž zde dochází ke slunečním erupcím. Po erupcích proniká na osvětlenou stranu Země velmi silné ultrafialové a rentgenové záření. Zároveň dochází k markantnímu zvýšení ionizace v nejnižší vrstvě ionoséry.

Důsledkem Dellingerova efektu je pohlcování elektromagnetických vln v pásmu krátkých vln. Zároveň dochází k znemožnění odrazu od vyšší vrstvy ionoséry, která by za normálních okolností umožnila příjem rádiového vysílání na větší vzdálenost. V důsledku ohromné vzdálenosti mezi přijímačem a vysílačem pak dochází k častým výpadkům a ztrátám spojení.

Co se týče výpadků příjmu, tak samotná délka se může pohybovat od několika minut až po hodiny. Zpravidla nejčastěji dochází k těmto výpadkům v oblasti rovníku. Sluneční erupce taky často doprovází polární záře, která je viditelná jen z určitých míst planety Země.