Hlenka - houba která leze...

16.06.2022

 Hlenky jsou záhadné houby v podobě škraloupu, slizu či průjmu, které se dokážou pohybovat, mají paměť a navzájem komunikují. Tyto organismy v sobě spojují vlastnosti rostlin, hub a živočišné říše.Hlenky patří mezi velmi zajímavé organismy, které jsou na rozhraní mezi houbami a prvoky. S rostlinnou říší mají společnou produkci celulózy a podobně jako houby tvoří výtrusy. Většinu života však žijí jako buňky měňavkovitého tvaru a pohybují se za potravou, což mají společné s živočichy. Oproti staršímu pohledu jsou tyto "houby" nově označeny za měňavkovce z říše prvoků.

Teprve když se zlomilo tisíciletí, vědci začali na hlenky pohlížet jinak než dříve. Přestali je zkoumat pouze mykologové a začali se o ně zajímat zoologové. Přesněji protozoologové, tedy ti, kteří se zabývají jednobuněčnými organismy - prvoky.

Dnes se vědci přiklánějí k zařazení hlenky mezi Amoebozoa neboli měňavkovce. Již mykologové zjistili, že jejich životní cyklus má dvě fáze - vyživovací, kdy existují buď jako jednotlivé či shlukující se buňky oddělených améb, nebo vzniká mnohojaderný útvar, tzv. plasmodium, který je schopen koordinovaného pohybu. Vždy se pŕitom živí fagocytózou bakterií, kvasinek, výtrusů hub a dalších mikroskopických organismů.

Obvykle při nedostatku dostupné potravy pak přecházejí do fáze rozmnožovací. Plasmodium se přestává pohybovat a vytváří plodnice podobné některým druhů hub.

Hlenky jsou podrobovány pokusům, při kterých se prokázalo, že se tyto jednobuněčné organismy dovedou nejen shlukovat a vytvořit vlastně jakýsi přechod k organismům mnohobuněčným, ale dovedou se také v horientovat v uměle vytvořeném bludišti a nalézt nejkratší cestu za potravou. K ní se přesunují relativně vysokou rychlostí až 1 cm/hod.

Přestože nemají mozek ani nervovou soustavu, jsou schopny se učit a vytvářet si podmíněné reflexy. Nevábný sliz, který občas můžeme v lese pozorovat, je tedy „chytrý“ a zaslouží si naší pozornost. Obdivovat můžeme jejich překvapivě krásné „plodničky“ a bohatství tvarů.

Hlenkám (na úvodních dvou fotografiích) se lidově říká vlčí mléko červené. Kulovité plodnice najdeme na pařezech po celý rok, nejčastěji od července do října. Jejich průměr se pohybuje mezi 0,3 - 1,5 cm. Mladé plodnice mají barvu v odstínech červené, jsou měkké a vyplněné slizkým plazmodiem. Když plodnice dozrávají, jejich barva přechází přes oranžovou, olivově hnědou, šedou až do tmavě hnědé. Když plodnice dozraje, tenká vrstva na jejím povrchu praskne a vytvořeným otvorem se uvolňují výtrusy kulovitého tvaru o velikosti 6 - 7 µm, které mají síťkovaný povrch. Výtrusný prach má šedorůžovou barvu.

Další zajímavostí je, že za lezoucími hlenkami zůstává stejná stopa jako za slimáky, která se po jisté době změní na pevný útvar, z něhož po letech může vyrůst další sliznatá hlenka.

Ostatní fotografie nám zaslal jistý vedoucí pracovník z rozvodny elektrické energie na jižní Moravě, kde podivuhodný "živočich" už nějaký pátek "pobíhá". Odmítá ovšem, aby byly publikovány přesnější informace z obavy, že by mohli vědátoři ( Gudrun- jak tuto roztomilou potvůrku pojmenoval) rozpitvat na kousíčky a použít jako preparát pod mikroskop. I přesto redakce děkuje za svolení , prezentovat alespoň tyto momentky z obyčejného každodenního života "Gudrun".

 Zdroje: slapoty.cz,denik.cz