Kdy ještě musíme snášet vedro v práci ?

15.07.2022

Spolu se zvyšujícími se teplotami na jaře – a zejména v létě, kdy v posledních letech byla vedra ve městech k nevydržení – přichází i problém teploty na pracovišti. Má teplota na pracovišti nějaká omezení? Kdy ještě jsme povinni pracovat a kdy už musí zaměstnavatel zasáhnout? Na co má zaměstnanec při vysokých teplotách nárok? A co dělat, když s námi zaměstnavatel nekomunikuje?

ZÁKONÍK PRÁCE A NAŘÍZENÍ VLÁDY O TEPLOTĚ NA PRACOVIŠTI

V první řadě je třeba vědět, že každý zaměstnavatel má základní povinnost, a to vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a neustále vyhledávat a zároveň odstraňovat potenciální rizika, za které považujeme samozřejmě také mikroklimatické podmínky, tedy vysoké a nízké teploty na pracovišti.

Další povinností zaměstnavatele je též zajistit přístup k pitné kohoutkové vodě, která může sloužit také pro případ poskytnutí první pomoci zraněné osoby. V případě nevyhovujících mikroklimatických podmínek na pracovišti je zaměstnavatel dle § 104 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce povinen zaměstnancům poskytnou na jeho náklady ochranné nápoje.

RIZIKOVÉ FAKTORY

Konkrétní podmínky pro ochranu zdraví při práci, kde se vyskytují rizikové faktory mikroklimatických podmínek, se zabývá Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví konkrétní podmínky. Posouzení, zda je práce vykonávána v teplotním riziku, nebo ne, se provádí měřením teploty na pracovišti za pomoci kulového teploměru. Zaměstnanci jsou pak též na základě tohoto nařízení zařazeni do jedné z osmi kategorií tříd podle druhu vykonávané práce a podle jejich průměrného a celkového energetického výdeje (fyzická zátěž). Tyto druhy tříd zařazení jsou ale pouze orientační, proto si musí zaměstnavatel dle vlastního uvážení zařadit zaměstnance do vhodné a reálně odpovídající kategorie. Dle těchto tříd se pak určuje pitný režim, střídání práce, přestávky nebo případné zkrácení pracovní doby.

Bavíme-li se o maximální povolené teplotě na pracovišti, které je zařazeno do jedné z osmi uvedených tříd (I, IIa, IIb, IIIa, IIIb, IVa, IVb, V), které se nenachází venku (nevenkovní pracoviště), hodnotí se dodržování přípustných hodnot podle tabulky č. 2 v části A nařízení vlády č. 361/2007 Sb.

Třída práce - Druh práce - Max. teplota

I - Vsedě s minimální celotělovou pohybovou aktivitou – kancelářské a administrativní práce apod. - 27 °C

IIa - Převážně vsedě s lehkou manuální prací rukou a paží – řízení osobního vozidla, přesouvání lehkých břemen apod. - 26 °C

IIb - Řízení nákladního vozidla, traktoru, autobusu, trolejbusu, tramvaje apod. - 32 °C

IIIa - Vstoje s trvalým zapojením obou horních končetin občas v předklonu nebo vkleče, chůze – údržba strojů, mechanici, obsluha koksové baterie, práce ve stavebnictví apod. - 30 °C

IIIb - Vstoje s trvalým zapojením obou horních končetin, trupu, chůze, práce ve stavebnictví při tradiční výstavbě, čištění menších odlitků sbíječkou a broušením apod. - 26 °C

IVa - Práce s rozsáhlou činností svalstva trupu, horních i dolních končetin – práce ve stavebnictví, práce s lopatou ve vzpřímené poloze apod. - 24 °C

IVb - Práce s rozsáhlou a intenzivní činností svalstva trupu, horních i dolních končetin – práce na pracovištích hlubinných dolů – ražba, těžba, doprava, práce v lomech apod. - 20 °C

V - Práce s rozsáhlou a velmi intenzivní činností svalstva trupu, horních i dolních končetin – transport těžkých břemen např. pytlů s cementem, výkopové práce, práce sekerou při těžbě dřeva apod. - 20 °C

Úprava teploty na pracovišti

Přestože je dle uvedené tabulky jasně stanoveno, jaké jsou přípustné teploty na pracovišti, neexistuje nařízení nebo norma, který by zaměstnavateli říkala, jak těchto teplot má dosáhnout. Nejčastěji (a nejefektivněji) však požadovaných teplot lze dosáhnout pomocí klimatizace.

I její používání má ovšem svoje vládním nařízením dané podmínky, zejména pak rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou, který nesmí být vyšší než 5-6 °C. Proč? Citlivější zaměstnanci by se jinak v práci mohli nachladit. Všechna omezení opět uvádí zmíněné nařízení vlády č. 361/2007 Sb.

Pitný režim vs. ochranné nápoje

V první řadě je třeba uvést, že pitný režim na pracovišti není totéž jako povinnost zaměstnavatele poskytnout ochranné nápoje – jejich distribuci upravuje § 104 zákona č. 262/2006 Sb., podmínky a rozsah poskytování ochranných nápojů stanovuje § 8 nařízení vlády č. 361/2007 Sb.

Pitnou vodu musí zaměstnavatel poskytnout nejen kvůli dodržení pitného režimu, ale také pro případ, kdy je třeba zaměstnanci poskytnou první pomoc.

Ochranný nápoj musí zaměstnanec poskytnout, když je zapotřebí chránit lidský organismus před vlivem nadměrného tepla nebo zimy (v tom případě teplý). Na ochranný nápoj má nárok zaměstnanec, který ztratí potem a dýcháním více než 1,25 litru za osmihodinovou pracovní směnu. V těžkém průmyslu mají dělníci nárok na nápoj již při teplotách nad 26 °C, v kanceláři až od 34 °C.

Ovšem pozor, v kanceláři se může jednat i pouze o přístup k pitné vodě (například z kohoutku), zatímco u fyzicky namáhavé práce už je třeba přírodní minerální voda středně mineralizovaná nebo voda s obdobnou celkovou mineralizací – ta je pro namáhaný organismus mnohem vhodnější pro doplnění ztracených minerálů a hydratace. Zaměstnavatel by měl sestavit seznam podávaných ochranných nápojů ve spolupráci s lékařem.

MINIMÁLNÍ POVOLENÁ TEPLOTA NA PRACOVIŠTI

Co se týče minimální povolené teploty na pracovišti, je zátěž chladem upravena v

§ 6 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. – zabývá se hodnocením zátěže chladem a bližšími požadavky na způsob organizace práce a pracovních postupů
§ 7 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. – zabývá se minimálními opatřeními k ochraně zdraví a bližšími hygienickými požadavky na pracoviště
§ 8 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. – zabývá se bližšími podmínkami poskytování ochranných nápojů

V otázkách týkajících se chladných mikroklimatických podmínek tyto zákony řeší především poskytování ochranných pracovních prostředků a oděvů, bezpečnostní přestávky a poskytování ochranných nápojů pro případ zátěže chladem.

Co když zaměstnavatel nedodržuje legislativu?

Pokud zaměstnavatel dlouhodobě odmítá situaci řešit, může se zaměstnanec bránit a podat stížnost. Menší firmy bez odborů a bezpečnostního technika lze řešit prostřednictvím krajské hygienické stanice. Firmy s více než 25 zaměstnanci řeší přímo bezpečnostní technik firmy nebo odbory.

Zdroje: www.bezpecnostprace.info ; www.asb-portal.cz