Jak se krotí nutrie

12.01.2014

Často tam chodíme na procházku. Nemáme to daleko od domu a navíc je fajn být v kontaktu s živou přírodou, s jinými tvory než jsou psi a kočky, kterých je i v hlavním městě požehnaně. I když i toto setkávání, o kterém vám napíši, vyžaduje také lehkou obezřetnost.

Jde o setkávání s nutriemi. Tvory, jejichž domovinou je Jižní Amerika. Právě odtud se k nám rozšířily kvůli chovu na kožešinu a maso. Z jednoho takového neznámého chovu jich ale před několika lety pár uteklo, nebo je jejich chovatel záměrně vypustil. To nevím. Ať tak či tak, našli si nový domov, kde se jim náramně daří.

Tím domovem je pražská říčka Rokytka. V Hrdlořezích kolem ní vede cesta, po které se projíždějí cyklisté, běhají vytrvalci, drandí maminky s kočárky, nebo se procházejí lidé jen tak se svačinou v ruce. I když oni se vlastně neprocházejí jen tak a svačina není pro ně. Míří ke kolonii nutrií. To místo nepřehlédnete. Nutrie se drží stále ve stejné části Rokytky, na břehu je lavička a téměř vždy i několik lidí se svačinou pro hlodavce s velkými zuby, kteří mohou mít i kolem půl metru a až deset kilogramů.

Nutrie si pro dobroty přilézají beze strachu. Jakmile vidí v rukou příchozích něco dobrého, šplhají na břeh, panáčkují a dožadují se svačiny. Proto je na místě ta zmíněná obezřetnost. Jejich zuby budí respekt, a kdyby se zakously do ruky místo do mrkve….. No, asi by se na pohotovosti dost divili. Cože se vám stalo? Kousla vás nutrie? Vážně??? Člověče, kolik jste toho vypil???

Ale novinové titulky o podobných úrazech mlčí. Zatím jsou zde lidé s nutriemi v symbióze. Nutrie si zvykly na příchozí a příchozí respektují nutrie.  

Můžete se za nimi vypravit. Jen pozor na prsty a svačinu s sebou.

Autor: Andrea Němcová