Straky to spletly?

17.01.2014

   Každý rok je vyhlížím. Pak přijde den, kdy spatřím jednu, jak opatrně krouží kolem krmítka na naší pražské zahradě. Postupně si dovoluje víc a víc, usedá na plot, opatrně se blíží ke krmítku a najde-li tam něco, uzme a odlétá. Každým dnem je drzejší a netrvá dlouho a zobe zcela v klidu. Nevyruší ji ani, když jsem od ní dva metry. A protože není sobec, časem pozve na hostinu své přátele (viz foto). A jestli na začátku hoduje u krmítka jen jedna straka, po pár dnech už u nás pořádá se stračími kamarády pravidelné mejdany. Sejde, tedy sletí se jich k nám na zahradu klidně i šest najednou.

    Když se objeví ta první, vím vždy, co to znamená. Blíží se zima a mrazy. A opravdu, každý rok to tak je. Straka u nás na zahradě je pro mě jasným znamením. Holka, vytáhni péřovku a kulicha. Stračí přítomnost mě ještě nezklamala. Letos jsem ale zmatená. Straky asi taky.

    První k nám přiletěla už na začátku prosince. Pak sice jeden den něco málo nasněžilo, ještě ten den roztálo a to je všechno. Zima nikde a straky přitom mejdanují u krmítka jedna radost. Jsou tu snad ze zvyku, že v téhle době bývá obvykle pohodlnější naplnit žaludek u lidských obydlí, než někde něco lovit v závějích sněhu a dolovat ze zmrzlé země. Letos by se ale nemusely krkolomně krčit u krmítka, které je určené poněkud menšímu ptactvu. Ale krčí. Možná jejich "biologické hodiny" křičí, honem, musíme k lidem, je přece leden a v lednu bývá těžké se pořádně najíst.

    Nejsou ale samy, kdo má v té letošní zimě tzv. hokej. Leckde vykvetly sněženky, v lesích rostou houby, útočí klíšťata, začaly se líhnout včely, dcera mi natrhala sedmikrásky. Pak se divte strakám, že jsou popletené.

    Ale mohly by být trochu vděčné, že jim tak podstrojuji. Vím, nemají moc dobrou pověst, ale mně nevadí. Ale včera mě jedna namíchla. Jela jsem domů naší ulicí, zpomalila před retardérem a ze silnice se nad mé auto vznesla straka. Ozvala se rána. Upustila kámen, který nevím proč nesla, ten spadl na mé přední sklo a docela ho poškodil. V pojišťovně se asi budou té historce divit, ale přesně tak to bylo.

   Na chvíli jsem se na straky trochu zlobila. Ládují se u krmítka, péřovku mám připravenou a zima nikde. Za hostinu se mi pak jedna z nich odmění rozbitým sklem u auta. Ale co. Kvůli jedné, co po mně hodila kamenem, se nedopustím kolektivní viny na všech. Navíc, znáte to. Kdo do tebe kamenem, ty do něj chlebem. U nás na zahradě tak budou i nadále vítané. To, že v lednu hledají potravu, je pro ně přirozené. Do budoucna ovšem budu vědět, že stejně jako jedna vlaštovka jaro nedělá, tak ani jedna straka nedělá zimu.

autor: text a foto Andrea Němcová