Extrémní chlad léčí

21.01.2014

Asi jste se už někdy setkali s termínem „kryoterapie“ neboli léčbou extrémním chladem, kdy je naše tělo vystaveno teplotě mínus 120 až 160 stupňů Celsia. Pro teplomilné jedince je to asi neuvěřitelná záležitost, strávit, i když jen pár minut, v takovém mrazu. Bát se ale nemusíte, jedná se totiž o suchý mráz s nulovou vlhkostí, který při krátkém působení nemůže ublížit. Je ale důležité, kolik času v poláriu strávíme, a jak svůj organismus následně zahřejeme, aby nám terapie byla ku prospěchu.

Osobně tento způsob léčby neupřednostňuji. Moje tělo totiž nesnáší extrémní teploty, ať už se jedná o horko nebo mráz. Stejně tak nemám ráda saunu. Ale je na každém z nás, čemu dáme v případě potíží přednost. Je tolik možností, jak svůj organismus posílit a léčit.

Počátky kryoterapie

Léčba chladem a mrazem byla známa už před pěti tisíci lety. Celotělové chladové terapie se aplikovaly ve starém Egyptě a byly součástí čínské medicíny. V 70. letech minulého století se tento způsob léčby začal uplatňovat v Japonsku a postupně se rozšířil i na další místa. Například v České republice se o návrat kryoterapie zasloužil tým lékařů Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Tam byl v roce 2004 zahájen výzkum, který sledoval účinky terapie u tisícovky pacientů.

Pozitivní výsledky byly zaznamenány v případě bolestivých zánětů páteře, kloubů a končetin, zánětů měkkých tkání, otoků, ale i psychických problémů, roztroušené sklerózy, u kosmetických vad a kožních onemocnění, depresí nebo dokonce při hubnutí, kdy dochází k úbytku tuku a zpevnění postavy. Chlad působí příznivě i na koncentraci mysli, zvyšuje psychickou a fyzickou kondici a odolnost před únavou. Během terapie totiž dochází k vyplavování endorfinů, které chrání organismus před stresem a navozují pocit štěstí a pohody, přičemž je posilován imunitní a centrální nervový systém.

Podle odborníků, kteří se touto metodou zabývají, působí extrémní chlad příznivě u chronických dýchacích potíží, astmatu a příznivý vliv má i u lidí trpících migrénami.

Mráz není pro každého

Kryoterapie se řadí mezi šokové metody, podobně jako elektrokonvulzivní léčba, využívaná v psychiatrii. Doslova se ale nejedná o šok, nýbrž o efekt, kdy tělo dostane fyzikální impulz. Podle odborníků nedochází ke zchlazení nebo zmrazení těla, to by v mínus 120 stupních nebylo k přežití. Jde o fyzikální impuls, kdy se léčebný efekt zpravidla dostaví až po několika návštěvách, zhruba po čtyřech až deseti, to je individuální. Pobyt v kryokomoře pokračuje zahřívacím cvičením, které by mělo trvat zhruba 20 minut. Bez zpětného zahřátí organismu by nedošlo k patřičné reakci těla. Až poté se naplno rozvine přeladění organismu, tzv. kmenová odpověď. Ta se odehrává v mozku, odkud se následně vyplavují endorfiny, navozující pocit štěstí. Vyplavován je i serotonin. Obojí pak působí v kombinaci jako přirozené širokospektré antidepresivum.

Jsou ale lidé, kteří metodu vyzkouší jen jednou a poté nepřijdou. Někteří nezaznamenají zhoršení ani zlepšení potíží, a nevidí tedy proceduru jako prospěšnou. Zajímavostí je podle odborníků, že pacienti, kteří se této léčebné novinky neobávají a mají k ní tedy neutrální nebo pozitivní postoj, zaznamenávají výrazně vyšší účinky než lidé s obavami.

Kryokomory jsou nyní na mnoha místech v republice, ne všude se ale setkáte s odborným dohledem, kdy lékař každého nově příchozího vyšetří a sleduje. Je nutné, aby zjistil, zda je pro dotyčného tento typ léčby vhodný a vysvětlil mu, jak procedura probíhá a co by měl při pobytu v komoře pociťovat. Doporučená doba první návštěvy kryokomory jsou dvě minuty. Postupně se zvyšuje na tři, maximálně čtyři minuty. Delší čas v mrazu nemá podle lékařů biologický význam.

pozn. autorky: Osobně tento způsob léčby neupřednostňuji. Moje tělo totiž nesnáší extrémní teploty, ať už se jedná o horko nebo mráz. Stejně tak nemám ráda saunu. Ale je na každém z nás, čemu dáme v případě potíží přednost. Je tolik možností, jak svůj organismus posílit a léčit.

text a foto: Běla Nedorostová