Mám ráda stromy, říká modelka

30.01.2014

O modelkách panuje vžitá představa, že jsou krásné, jinak vlastně nic pořádného neumějí a s inteligencí to u nich také není moc slavné. Maria Kowalská, přáteli oslovovaná Mína, však do této škatulky rozhodně nezapadá.

Tato krásná mladá žena polsko-českého původu je světoběžnice, která celou svou dosavadní modelingovou kariéru pracovala v zahraničí, a to nejen v řadě evropských zemí, jako je třeba Itálie, Anglie anebo Rakousko, ale i v USA, Spojených Arabských Emirátech anebo například v Izraeli. Jejím světem se stala přehlídková mola, castingy, fotoateliéry, společenské akce, ale také letiště a paluby letadel, protože k práci modelky neodmyslitelně patří časté cestování.  

Není to však žádná cukrová panenka, kterou by kromě péče o zevnějšek a nakupování nic jiného nebavilo. Má řadu zajímavých zájmů a koníčků, které bychom u modelky nečekali. Protože Mína Kowalská momentálně pobývá v Praze, požádala jsem ji o rozhovor. Přestože je časově velmi vytížená, souhlasila. Setkaly jsme se v jejím útulném pražském bytě. Maria nám připravila výtečnou kávu s kardamomem podle tradičního arabského receptu, zatímco za okny se sypal lednový sníh.

Marie, jsem ráda, že jste rozhovor neodmítla. Jak vás znám, pečlivě si vybíráte, komu a zda vůbec interview poskytnete. Když jsem přišla, zmínila jste, jak vás těší, že konečně sněží. Máte ráda sníh a zimu vůbec? Které roční období máte nejraději?

Sníh a sněžení miluji! ( Úsměv. ) A to už od dětství. Pamatuji si, že jsme měli před domem mých rodičů pouliční lampu. Ráda jsem se dívala, jak vločky víří v tom výřezu světla. Dokázala jsem jen tak sedět a pozorovat ten tanec vloček strašně dlouho. Měnily velikost, směr pohybu, kroužily… Kromě toho, že to bylo fascinující divadlo, působila tato scéna taky neuvěřitelně relaxačně. Zimu jako období mám ráda, pokud se podaří, jak má, to znamená, že napadne sníh. Je to období, kdy příroda odpočívá po třech předchozích obdobích a připravuje se na další rok. Je v něm kus nostalgie a zároveň naděje, klid a ticho. Jinak pro mne jsou krásná všechna roční období, každé jinak. Na jaře všechno pučí a kvete, voní, pulsuje… V létě je plno slunce, dlouhé dny, dozrává ovoce, obilí je jako zlaté moře, je čas prudkých bouřek i nádherných duh po dešti. Na podzim zlátne listí, přichází sklizeň, babí léto se mění v pošmourné deštivé dny, ve vzduchu je cítit vůni tlejícího listí. I to má svůj zajímavý půvab. Příroda to má nádherně zařízeno!

Vy máte k přírodě hodně blízko. Jak se vlastně modelka naučí vnímat její krásu a vše, co nám poskytuje?

Nevím, jak to mají ostatní mé kolegyně a nemohu také mluvit za jakéhokoliv jiného člověka, ale u mě to začalo již odmalička. Dědeček nás brával do přírody, učil nás poznávat stromy, houby, ptáky a další zvířata, trávili jsme hodně času v lese. Když jsem pak jako modelka cestovala a často pobývala pouze ve městech, příroda mi hodně chyběla. Svět modelingu je tvrdý a slabí v něm neobstojí. Má svá pravidla, která musíte respektovat a dodržovat, pokud chcete mít úspěch. Vybírá si to ovšem velmi často daň. Mně zradilo v určitou chvíli zdraví a všechen stres, hektický způsob života, diety a vyčerpání se projevily v plné síle. Bylo to vážné a bylo třeba z toho kolotoče na čas vystoupit. Vrátila jsem se do domu mých rodičů. Celé jaro a léto jsem trávila hodně času venku, v zahradě, mezi zelení. Pozorovala jsem stromy, rostliny, květy, ptáky, nebe a oblaka a to mi dodávalo nejenom spoustu duševního klidu, který je k léčení třeba, ale vracelo mi to také energii. Když jsem se zotavila z nejhoršího a získala jsem aspoň část fyzických sil zpátky, začala jsem se věnovat péči o zahrádku a to patří k mým nejmilejším koníčkům dodnes.

Jako každý správný zahrádkář jste jistě na svou zahrádku náležitě hrdá. Co pěstujete?

V zahradě mám hodně ovocných stromů po dědečkovi. Jsou to staré odrůdy, které se dnes již skoro nevidí. Například jabloně odrůdy Matčino, Sudetská reneta, Ontario, Panenské české anebo Průsvitné letní, hrušeň Clappova máslovka a třešeň Kaštánka. Potřebují prořezávat, kontrolovat, zda nejsou napadeny škůdci nebo netrpí nemocemi, hnojit, chránit před zimou… Sama jsem pak zasadila rybíz a angrešt, založila jsem si vřesoviště a okrasnou zahrádku před domem, kterou jsem osázela tak, aby od jara do podzimu stále něco kvetlo. Mým snem je naučit se pěstovat růže a mít malou růžovou zahradu. No a mám také malou bylinkovou zahrádku, nedám dopustit na léčivou sílu přírody. V době, kdy nemohu o zahrádku pečovat osobně, mi pomáhá tatínek. Nikomu jinému bych zahrádku nesvěřila.

Vyznáte se tedy v bylinkách?

Moji prarodiče byli bylinkáři, měli svá místa, kam chodili sbírat byliny. Brávali nás vnuky s sebou, jezdívali jsme vlakem a byly to nádherné výlety. Patří to k mým nejhezčím vzpomínkám na prázdniny. Doma jsme pak sušili bylinky všude možně, celý dům včetně půdy voněl. Babička a dědeček pak míchali léčivé směsi a lidé si k nim pro ně chodili. Nikdy nevzali od nikoho jediný haléř. Základy bylinkářství jsem získala od nich, hodně jsem se naučila samostudiem. Sama na sobě jsem vyzkoušela  účinky bylin, nedám dopustit například na jitrocel, diviznové květy, ostropestřec mariánský, třapatku nachovou anebo na olej z australského čajovníku. Pomohly mi tam, kde nezabíraly klasické medikamenty z lékárny. Nemám bohužel čas chodit bylinky sbírat, ale kupuji si je sušené a sama připravuji různé směsi pro přátele. Těší mne, když se na mne obrátí i jejich přátelé a přátelé jejich přátel. Je to pro mne taková zpětná vazba, že to dělám dobře.

Kromě zahrádkářství a bylinek máte ještě jednu velkou zálibu: zvířata. Je o vás známé, že vaší pýchou je vaše morčátko. Co obnáší péče o ně a jak jste k němu přišla?

Ano, zvířata mám velmi ráda. Byla jsem zvyklá mít psy. To si bohužel při tom, jak často cestuji a jak málo mám času, dovolit nemohu, strádali by. Ale dostala jsem před několika lety jako dárek maličké morčátko, moji Bublinku. O jejich chovu jsem nic nevěděla, musela jsem se vše naučit. Koupila jsem si knížky, hledala na internetu informace, radila jsem se se zkušenými chovateli.  Morčátko jsem pořád chovala v náruči, až se nádherně ochočilo. Byla jsem od začátku úzkostlivá chovatelka, pořád jsem měla strach, aby se mu něco nepřihodilo, abych mu dávala jen dobré věci a nijak jej neohrozila. Je třeba dbát na vhodnou skladbu potravy, dostatek vitamínů, čistotu pelíšku, péči o drápky a srst, měnit vodu, zajistit výběh… Teď je mu přes pět let a za celou dobu nemělo jediný zdravotní problém.  Tyto krásné tvorečky jsem si zamilovala a hodlám v jejich chovu pokračovat i nadále. Jinak zastávám názor, že ke zvířatům je třeba mít úctu, jsou to živí tvorové a ty domácí jsou navíc odkázané na naši péči. Jak je napsáno v knize Malý princ: „stáváš se navždy zodpovědným za to, co k sobě připoutáš.“ Stáváme se zodpovědnými za zvířata, která si pořídíme. Nemohu vystát lidi, kteří si pořídí zvíře a při prvním náznaku potíží jej odloží do útulku. A to je ten lepší případ.

Kam chodíte relaxovat, máte oblíbená místa? Tip pro čtenáře?

Relaxuji kdekoliv, kde je zeleň a klid. Kde se dá takzvaně vypnout, zapomenout na starosti a kde mohu pročistit hlavu. Mám ráda stromy, jejich energii. Ale jinak jezdím relaxovat a čerpat síly do Beskyd, na horu Radhošť. Pokud už jsem na Moravě, pak navštěvuji také svatý Hostýn anebo  Velehrad. Hora Říp je také vynikající místo pro načerpání sil fyzických i psychických.

Marie, děkuji Vám za zajímavý rozhovor, příjemné dopoledne a Vaši milou společnost.

Není zač. ( Úsměv. )

Odcházela jsem od Marie Kowalské plná dojmů i podnětů. Tato půvabná světlovláska to má rozhodně v hlavě dobře srovnané a přes všechny úspěchy zůstává pevně nohama na zemi. Kéž by takových modelek bylo víc…

autor: Anna Hrušková

foto: archiv Marie Kowalské