3 slunce vedle sebe. Halové jevy známé neznámé

12.02.2014

V uplynulých týdnech byly v Rusku pozorovány tři slunce vedle sebe. Na video se můžete podívat zde. Přestože jde na pohled o nevšední podívanou, která mnohé lidi zaskočila, nejedná se zdaleka o nic nadpřirozeného. Šlo o jev zvaný parhelium, nazývaný také vedlejší slunce anebo paslunce. Z vnější strany přiléhá k tzv. malému halu. Malé halo je duhový světelný kruh okolo Slunce. Na vnitřní straně můžeme pozorovat načervenalou barvu, zatímco směrem ven je modrý a přechází do ztracena. Vyskytuje se také u Měsíce. U parhelia jde o jednu nebo dvě světelné skvrny, podobné dalším sluncím, které se objevují po bocích slunce skutečného. Tyto jevy patří ke skupině tzv. halových jevů. To jsou optické úkazy, vznikající kolem Slunce nebo Měsíce tím, že se světelné paprsky lámou a odrážejí na drobných ledových krystalcích v atmosféře a vytvářejí tvary v podobě skvrn, oblouků anebo kol. Pro jejich vznik jsou důležité krystalky, mající tvar šestiboké destičky anebo šestibokého sloupku. Těchto jevů se vyskytuje celá řada, ale právě ty, které jsou popsány výše, tedy malé halo s poloměrem 22° kolem Slunce anebo parhelia po stranách jsou nejčastější. Halo je přitom kruh okolo Slunce v různém poloměru a existuje jich celá řada.

Ledové krystalky v atmosféře, na jejichž přítomnosti je vznik halových jevů závislý, se nacházejí ve výšce přibližně 6 – 12 km v oblacích především typu cirrostratus. Jsou to jemné obláčky, podobné závojům bílé barvy, přes které sluníčko prosvítá, tedy jej nezastiňují. Objevují se před příchodem teplé fronty a mohou předpovídat zhoršení počasí a srážky. V těchto výškách mohou halové jevy vznikat po celý rok, avšak v zimě v mrazivých dnech se objevují také na krystalcích v přízemní vrstvě ovzduší, v tzv. diamantovém prachu. Halových jevů je celá řada. Který z nich bude pozorovatelný a jaký bude mít tvar ovlivňuje typ ledových krystalků, jejich orientace v prostoru a výška Slunce nad obzorem.

Kromě již zmíněného malého hala a parhelia je často se vyskytujícím halovým jevem také halový sloup. Vypadá jako světelný pruh, který prochází Sluncem. Většinou je vidět pouze jako široký světelný paprsek, který vychází ze Slunce směrem nahoru, protože čím níže je Slunce nad horizontem, tím lépe je halový sloup viditelný. Jeho spodní část proto již většinou není možno zahlédnout. Dalším častým jevem je horní či dolní dotykový oblouk malého hala. Horní vypadá jako zjasnění na vrchním části malého hala ve tvaru oblouku, přičemž jeho tvar závisí na výšce Slunce nad obzorem. Pokud je nízko, má projasnění tvar písmene V a se stoupající výškou se oblouk rozevírá a pokud je výška vyšší než 32°, mohou se horní a dolní oblouk spojit malého hala spojit. Spodní dotykový oblouk má podobné vlastnosti a vzhled a vyskytuje se méně často, než oblouk horní. Při výšce nad 55° již dík spojení větví dotykových oblouků vzniká tzv. opsané halo, které kopíruje malé halo. Circumzenitální oblouk má podobu jasného, duhově zbarveného oblouku vysoko v oblacích, který jakoby opisoval část kruhu okolo zenitu čili nadhlavníku. Patří k nejkrásnějším optickým jevům díky širokému spektru sytých barev. Přesto si jej často nepovšimneme, právě pro jeho polohu vysoko na obloze. Dalšími pozorovatelnými jevy je např. velké halo, které má poloměr 46° kolem Slunce. Jeho vznik předpokládá stejnou orientaci krystalů jako malé halo, které je vždy současně viditelné, ale dráha paprsků v krystalu je odlišná.

Toto je stručný výčet nejčastěji pozorovaných a pozorovatelných halových jevů. Ve skutečnosti je jich mnohem více, ale jak již bylo zmíněno, jejich četnost je různá. Laikové se v nich orientují jen velmi obtížně, často si jich ani nepovšimnou. Avšak o mnoho se připravují. Zkusme proto méně chodit s pohledem upřeným do země. V tomto případě nám „hlava v oblacích“ neuškodí. Naopak. Ačkoliv nebudeme schopni pojmenovat to, co třeba uvidíme, každopádně můžeme být svědky podivuhodného divadla nad námi.

autor: Anna Hrušková