Krakov: Papežovo srdce, hejnalové a Dáma s hranostajem

16.02.2014

Když jsem toto kdysi polské hlavní město navštívil poprvé, odjížděl jsem z Prahy na sklonku září s pocitem, že se vydávám na chladnější sever. Překvapilo mě, že v Krakově bylo stejně teplo jako v Praze. Nebo možná ještě příjemněji. Málokdo si totiž uvědomí, že obě města leží na 50. rovnoběžce.

Papežovo srdce

Dojem, že do Krakova míříte na sever, vzniká vlastně proto, že jedete-li autem po D1, vydáte se od Brna opravdu na sever. Jenže odněkud od Gliwice zase směřujete na jihovýchod, takže po zeměkouli klesáte zpět k rovníku… Takže balit třeba na podzim do kufru zimní výbavu je holý nesmysl.

Krakované si i přes dávný přesun hlavního města směrem na sever do Varšavy ponechali v sobě hrdost, že to jsou právě oni, kdo po staletí vládl velké zemi. Poukazování na hluboké historické kořeny Krakova tu na vás hledí z každého rohu a každý obyvatel města to v řeči dříve či později neopomene zdůraznit. Pokud Krakov důkladně poznáte, musíte jim dát zapravdu. Subjektivně i objektivně.

Především proto, že nad rovinatým městem se výrazně tyčí jediný velký kopec s královským hradem Wawelem. Tady kralovali největší polští panovníci, tady v kapitulním chrámu sloužíval Karol Wojtyla, později papež Jan Pavel II. Wawelská katedrála měla být, jak se za jeho papežského mandátu povídalo, i místem jeho posledního odpočinku. I když byl polský papež nakonec pohřben ve Vatikánu, Poláci alespoň usilovali (marně), aby zde spočinulo jeho srdce. Jana Pavla II. tak před vchodem do chrámu připomíná alespoň jedna ze stovek (ne-li tisíců) soch, na které v připomínce na nejslavnějšího Poláka v zemi narazíte.

Na Dámu podle pořadníku

Význam Wawelu se v roce 2013 zvýšil i díky tomu, že se sem z Muzea Czartoryskich v centru Krakova přesunula slavná da Vinciho Dáma s hranostajem. Údajně dočasné přestěhování nádherného obrazu, který je stále v držení soukromého muzea, Krakovany rozděluje. Ale provozovatelé hradu si jen libují, příliv turistů na královský hrad se od loňského roku výrazně zvýšil. Na Dámu s hranostajem se ovšem, na rozdíl od Muzea Czartoryskich, musíte minimálně den předem objednat. Počet návštěvníků, kteří si mohou dílo prohlédnout, je na každý den přesně určený, hlavně kvůli tomu, aby se teplota v místnosti od tělesné temperatury návštěvníků nezvyšovala a obraz nepoškozovala. Každá vstupenka vymezuje nejen den, ale i denní čas, kdy vás k veledílu italského génia pustí.

Hejnalové střeží čas

Wawel, podobně jako náš Pražský hrad, plynule navazuje na podhradí, které tvoří malebné Staré Město a na něj navazující Židovská čtvrť. Psychologickou i hmotnou protiváhu přečnívajícímu Wawelu tvoří Mariánský kostel na Hlavním rynku s věží vysokou 81 metrů. Kromě zlacené a ve slunečních paprscích se neustále blyštící koruny je věž „časovým“ centrem Polska.

Od 14. století z vrcholku hlídají město pozorovatelé, kteří dříve varovali před nájezdníky a požáry. Hejnalové (trubači) mají dnes už jen symbolickou hlídací funkci, hlavní náplní práce členů hasičského sboru je hodinu co hodinu vždy do čtyř stran odtroubit správný čas. Čekání turistů dole na náměstí na zvuk trumpety určitě připomene návštěvníkům Prahy čekání na promenádu apoštolů a cinkání zvonků na Staroměstské radnici.

Krakovská věž si ponechala privilegium přenášet polední troubení hejnalů v celostátním rozhlase i po přesunu hlášení přesného času do hlavního města do Varšavy (od 1984). Když ve Varšavě odpípají 12. hodinu, přepojí na Mariánskou věž. Krakov byl v roce 1838 prvním polským městem, které uvádělo přesný čas. Ten byl měřen na zdejší hvězdárně. Od toho roku se z věže troubí poledne, do té doby zněl zvuk trumpety jen ráno a večer.

Zvuk trubačova nástroje i dnes snímá prastarý mikrofon ještě z meziválečných dob. Polední trubač, na rozdíl od troubících v jinou hodinu, musí při přecházení od okna k oknu výrazněji dupat, aby se jeho kroky a především atmosféra přenesla i do všech přijímačů v celé zemi.

Být na věži v době troubení se čas od času pár šťastlivcům zdaří, ale celopolské troubení doslova a do písmene v hodině dvanácté je zapovězené. Máte-li ale dobré známé, například čestného člena spolku krakovských hejnalů, zažijete neopakovatelné čtyři minuty a jedinečný rituál. Krakovští hejnalové obvykle dědí funkce po generace a jsou na své postavení v Krakově i v Polsku náležitě hrdí. Vždyť kromě šesti let nacistické okupace trubky z Mariánské věže nikdy nezmlkly. Více na videu zde.

Když hejnal splní svou povinnost, můžete si z výšky prohlédnout jinou z dominant Hlavního rynku – Sukenice, jeden z nejstarších dochovaných obchodních domů na světě. Jednotlivé krámky v přízemí už nezaplňují jako ve středověku obchodníci s textiliemi (suknem), vládnou zde převážně typické i netypické suvenýry. Sukenice byly centrem evropského obchodu s látkami a svůj zlatý věk prožívaly v 15. století.

V roce 2013 bylo ale pod Sukenicemi a pod náměstím zrekonstruovány původní podzemní prostory a nachází se zde poměrně zajímavě řešené audiovizuální „muzeum“ Krakova od pravěku až po současnost.

text, foto a video: Pavel Hrabica