Něžní poslové přicházejícího jara. Sněženky, bledule, krokusy a talovín

21.02.2014

Poslední zimní měsíc je za svou polovinou a ve vzduchu je neomylně cítit blížící se jaro. Díky teplému počasí se již brzy dočkáme prvních jarních květin.

Nejznámějším zástupcem těchto květin je pravděpodobně sněženka. Sněženek je celá řada druhů, u nás je nejrozšířenější sněženka podsněžník (Galanthus nivalis). Křehká rostlinka s drobnými bílými kvítky je vytrvalá cibulovina z čeledi amarylkovitých. Je mrazuvzdorná, proto začíná kvést už na konci února a vyskytuje se až do března či dubna. Vyrůstá z drobné cibulky, obalené hnědými šupinami. Sněženka roste ve velkých trsech, nejlépe se jí daří ve vlhké a humózní půdě pod keři a stromy Ačkoliv můžeme mít pocit, že sněženky vidíme na jaře snad úplně všude, v přírodě se vyskytují již pouze ostrůvkovitě kvůli negativnímu působení lidské činnosti a patří mezi zvláště chráněné druhy rostlin, jejich ochrana ve volné přírodě je zajištěna zákonem i mezinárodní úmluvou. Sněženka je však častou okrasou zahrádek, množí se pomocí cibulek anebo přímo semeny. Tato křehká jarní kráska je však mírně jedovatá, obsahuje alkaloidy, které způsobují otravu, projevující se zvracením, průjmem, bolestmi břicha a celkovou nevolností.

Sněžence je podobná bledule jarní ( Leucojum vernum ). Pochází ze stejné čeledi, i ona vyrůstá z cibulky, je vytrvalá, také miluje vlhko a výživnou půdu. Rovněž patří ve volné přírodě mezi ohrožené a zvláště chráněné druhy rostlin a stejně jako sněženka obsahuje jedovaté alkaloidy. Stavba rostlinky je stejná, z cibulky vyrůstají úzké listy, nad nimi se tyčí úzký bezlistý stvol s bílým kvítkem. Teprve tady vidíme nejpodstatnější rozdíl. Zatímco květy sněženky jsou subtilní, nestejně velké a se zelenými flíčky na vnitřních okvětních plátcích, květy bledulí mají zvonkový tvar, tvořený šesti stejně velkými bílými okvětními lístky se skvrnkami na spodním okraji každého z nich. Nejčastěji jsou žluté, vzácněji zelené a velmi vzácně oranžové. Květy bledulí také oproti sněženkám jemně voní, jeho vůně se u mladých rostlinek podobá vůni fialek, u starších hořkým mandlím.

Kromě něžných bílých královen se brzy zjara zahrady rozzáří také barevnými květy krokusů. Také ony často vykvétají ještě na sněhu, avšak často v době, když již odkvetly sněženky a bledule, ale ještě nevykvetly narcisy a tulipány. Jsou vysoké podle druhu od 5 do 15 cm a jejich barevné spektrum je skutečně široké, mohou být bílé, žluté, světle nebo tmavě fialové či třeba proužkované. Květy krokusů mají tvar pohárku se šesti okvětními plátky a okolo nich vyrůstají dlouhé úzké vzpřímené listy. Krokusy jsou vytrvalé cibulovité rostliny z čeledi kosatcovitých. Některé jejich druhy kvetou na podzim. Jejich druhů je několik desítek.

V zahrádkách a parcích se při příznivých podmínkách často již v lednu objevuje talovín zimní ( Eranthis hamalis ). Jak již doba jeho výskytu napovídá, je odolný vůči mrazu. Jsou to drobné žluté kvítky, lehce vonící po medu se šesti soudkovitými okvětními plátky s trsem tyčinek uprostřed, podobné sasankám se zeleným okružím. Rostlinka vysoká 5 – 15 cm je nenáročná na podmínky pěstování, vyrůstá z kulovitých nebo podlouhlých podzemních hlízek a daří se jí pod křovinami nebo stromy jako podsadba, protože jí vyhovuje pohostinné stanoviště. Talovín zimní má raději vlhčí půdu. Množí se dělením hlíznatých oddenků anebo semeny, z těch však vyrůstá často teprve po čtyřech a více letech. Talovín je vytrvalý, patří do čeledi pryskyřníkovitých a je mírně jedovatý.

Rozhlížejme se tedy pečlivě kolem, možná některé z těchto jarních krásek v těchto dnech již vykvétají okolo nás a nechme se jimi potěšit a naladit do té pravé předjarní nálady.

text: Anna Hrušková