Výzkumná stanice v Antarktidě čelila blizardu

28.02.2014

Antarktida, čtvrtý největší kontinent naší planety, je s rozlohou kolem 12 000 000 km² o nějakých 20% větší než naše Evropa (počítáme-li pouze pevninskou část Antarktidy bez ledovců a ostrovů). Na její povrch by tedy bylo možné naskládat nějakých 9 000 000 000 hokejových hřišť, která rozměrově odpovídají standartům NHL.

Její název má svůj původ v řečtině a znamená „naproti Arktidě“. Samotnou Arktidu však kontinent netvoří, jedná se pouze o zamrzlý Severní ledový oceán, přičemž ledová krusta neustále mění své rozměry. Led je zde nejtlustší v oblasti pevniny Severní Ameriky, kde dosahuje tloušťky až přes 5 metrů.

Právě díky tomu, že je Antarktida tvořená převážně pevninou, zde teploty klesají mnohem níže než na severu, kde vzduch ohřívá oceán. Na nejjižnějším kontinentu naší planety naopak ledový vzduch často zůstává stát na jednom místě (například v jeskyních apod.) a neustále se prochlazuje. Tento fakt vedl k naměření nového globálního teplotního minima, které činí -91.2°C a překonalo tak rekord z ruské stanice Vostok (-89.2°C).

Počasí je zde velmi proměnlivé, v centrální části povětšinou dominuje oblast vyššího tlaku vzduchu, často se tu tak setkáte se slunečními paprsky. V dalších oblastech, zejména při krajích kontinentu, jsou již ale typické tlakové níže, které kromě sněhových bouří přinášejí mnohdy extrémně silný vítr. Za to může oceánský vzduch, který se střetává s tím antarktickým. Takový nekonečný kolotoč. Největší mrazy tu panují v zimním období, zejména od července do srpna, kdy teploty klesají až k -80°C, k tomu je nutní přidat celodenní tmu. V létě se tu také příliš neohřejete, hodnoty se povětšinou pohybují mezi -8 až -45°C.

I když v těchto dnech v zemi tučňáků graduje léto, na australské výzkumné stanici Casey čtvrteční den připomínal spíše konec světa. Tato po celý rok operující stanice leží v pobřežní oblasti Antarktidy, v její okolí se nachází Bungerova oáza a Wilkesova země, konkrétně leží na severní straně poloostrova Bailey Peninsula, který je přes 2.5 km široký a 1.5 km dlouhý.

V této oblasti došlo k vytvoření výrazného tlakové gradientu vlivem tlakový výše nad pevninou a tlakové níže, která postupovala přes australsko-antarktickou pánev podél antarktického pobřeží směrem na východ. Vzniklý blizard přinesl do této oblasti vydatné sněžení a také velmi silný vítr, který dosahoval rychlosti okolo 40 m/s, tj. více než 140 km/h. Teplota vzduchu se pohybovala kolem -7°C, vítr však pociťovou teplotou srážel na nějakých -28°C.

Jen pro zajímavost, kdyby stejná situace nastala 21. července 1983 v místě, kde se nachází stanice Vostok a kde byla tento den naměřena teplota -89.2°C, vítr o rychlosti 40 m/s by pociťovou teplotu srazil na méně než -150°C, čímž by jsme se přiblížili teplotě varu tekutého dusíku, což by pro lidské tělo moc příjemné nebylo.

Když už jsme u Vostoku, v této ruské výzkumné stanici ležící v nadmořské výšce 3 488 m.n.m. ve čtvrtek zaznamenali hodinu po poledni teplotu -45.6°C. V letní sezoně 2013/2014 se tu teploty v průměru pohybovaly kolem -34.4°C, nejmrazivější letní den byl 25. únor s minimem -56.7°C a naopak „nejtepleji“ bylo 5. ledna s maximem -17°C.

autor: Kamil Sojka