Předpovídání počasí a jeho historie I. Od kamenných destiček k družicím

01.03.2014

Jaké bude zítra počasí? Otázku, kterou pokládáme tak automaticky, že si ani neuvědomujeme, že existovaly doby, kdy na ni lidé odpověď neznali. Již v dávných dobách však pocítili potřebu umět vývoj počasí předvídat, nejdříve zejména kvůli zemědělství.  

Parapegmata a hygrometr

V 5. století před naším letopočtem se Řekové pokoušeli předpovídat počasí pomocí tzv. parapegmat. Byly to kamenné nebo dřevěné tabulky s vyrytými údaji o astronomických a meteorologických údajích pro každý den v měsíci, které byly získány na základě pozorování Slunce a hvězd. U každého dne byl vyvrtán otvor, do kterého se podle platného data zasunul kolík.

Ve 4. století před naším letopočtem zavedl Platón pojem „meteora“, kterým se označovaly veškeré jevy, související se vzduchem a přibližně okolo roku 340 před n.l. sepsal Aristotelés spis „Meteorologica“. Okolo roku 1500 sestrojil Leonardo da Vinci přístroj na měření vlhkosti vzduchu, neboli hygrometr.

Pokrok a teploměr

Velký pokrok zaznamenala meteorologie v 17. století, které bylo bohaté na objevy v této vědecké disciplíně. Hned na jeho počátku sestavil Galieo Galilei se svými žáky kapalinový teploměr, v roce 1643 na základě fyzikálních pokusů Jana Evangelisty Torricelliho spatřil světa rtuťový tlakoměr. V tomto století byla založena v italské Florencii Accademica del Cimento, kde se soustředili učenci, na jejichž popud se uskutečnila první systematičtější meteorologická pozorování.

Překotný vývoj meteorologie v 17. století dále pokračoval vynálezem přístroje na měření síly větru neboli anemometru, jehož autorem byl Robert Hooke. V roce 1686 pak anglický vědec Edmund Halley napsal pojednání o pasátech a monzunech, doprovázený mapami a zjistil vztah mezi barometrickým tlakem a nadmořskou výškou. Kromě toho označil sluneční záření jako příčinů atmosférických pohybů. 

Dostavníky vozily počasí

V roce 1780 vznikla v německém Mannheimu meteorologická společnost Societas Meteorologica Palatina, která spojila síť 39 meteorogických stanic – včetně pražského Klementina, vybavených stejnými přístroji, kalibrovanými před dodáním na jednotlivá místa právě v Mannheimu. Měření probíhalo ve stejný čas a sice v 7, 14 a 21 hodin a zapisovalo se do speciálních formulářů, přičemž se používalo sjednocených symbolů pro výsledky měření a meteorologické jevy.

Výsledky se dodávaly do centrály za pomoci tehdy dostupných dopravních prostředků, jako byly třeba lodě či dostavníky, zrychlení přinesl až vynález telegrafu ( 1837 ). V tomtéž roce sestrojil Horace de Saussure vlasový vlhkoměr. Než 18. století skončilo, publikovala Societa Meteorologica Palatina výsledky svých dosavadních měření a pozorování a stalo se tak v roce 1792. Tato data dala podnět k formulování prvních meteorologických teorií. Vývoj předpovídání počasí se nezastavil ani ve století následujícím.

Jak překotný vývoj pokračoval? Dozvíte se zítra v dalším článku o zajímavé historii předpovídání počasí.

autor: Anna Hrušková