Pramen zázraků na Křížové hoře

04.03.2014

Poutní tradice v Čechách a na Moravě má své kořeny ve středověku, kdy měly poutě nejrůznější zaměření a charakter. Prvními cíli poutníků byla místa projevu Boží přítomnosti. Rozšířená byla i pouť mučednická, prosebná či děkovná nebo forma pokání za odčinění hříchů.

Česká krajina je protkaná sítí kostelů, kaplí, kapliček, zázračných studánek a stromů s božími obrázky poměrně hustě. A aby to měl poutník jednodušší, byla mu postavena podél cest boží muka, která dávala odvahu a ubezpečení, že ho Bůh provází, a také sloužila jako orientační bod v krajině. Pravý význam pouti je ale v rovině empirické, nelze ho dost dobře popsat. Musíte jej prostě „prošlápnout“ na pěst.

U zrodu poutního místa na Křížové hoře byla legenda o zázračném kříži a posvátném prameni. V době protireformace byli místní luteráni nuceni z kraje odejít, mezi nimi i sedm bratrů z Jiřetína pod Jedlovou. Při cestě do exilu v Sasku se nejmladšímu, a navíc nemocnému bratrovi zdál sen, v němž ho Ježíš na kříži vyzval k návratu. Vztyčil tedy na hoře první dřevěný kříž a zdraví se mu vrátilo. Pověst o zázračném uzdravení se rozkřikla po kraji a na Křížovou horu začaly proudit stovky poutníků z Čech, Lužice i Saska. Celý areál byl vysvěcen 17. září 1764 a zahrnuje: výjev z Getsemanské zahrady, křížovou cestu, sochu Ecce homo znázorňující sedícího Ježíše s trnovou korunou a sochu Panny Marie.

Celou vzorně udržovanou křížovou cestu je dobře vidět již od úpatí kopce. Má jedenáct zděných rokokových kapliček s reliéfními výjevy svatých, nad zastavením č. 12 a 13 stojí kaple Povýšení svatého Kříže z roku 1759. Ta byla prvních dvacet let dřevěná, zničila ji však vichřice, nepoškozený zůstal pouze kříž a obraz Panny Marie. Na místě, kde byl dřevěný kříž původně umístěn, začal vyvěrat pramen vody, kterému lidé přisoudili zázračné vlastnosti. Před padesáti lety však zmizel a objevil se na jiném místě ve svahu hory v době nedávné. Jako kdyby Křížová hora chtěla ukázat, že ještě neztratila svou sílu. Ostatně její silné energetické působení si můžete na vlastní nohy vyzkoušet. Pro turistu je absolvování křížové cesty po zelené značce docela fyzicky náročné, neboť svah je poměrně příkrý a celý úsek je rozdělen do širokých stupňů. Pokud vám hora sílu nedá, nezbývá než volit jednodušší trasu z náměstí v Jiřetíně obchvatem zprava (cyklostezka č. 3052). Na vrcholku Křížové hory se k zastavení poslednímu (č. 14) – kapli Božího hrobu – vrátíte téměř po rovině kousek po zelené. Areál Křížové hory byl v roce 1969 prohlášen za kulturní památku a patří mezi nejvýznamnější dominanty obce Jiřetína pod Jedlovou. Kromě obnovených poutí se zde občas pořádají i koncerty. Prohlídka poutní kaple je možná po předchozí telefonické domluvě (GSM 724 187 596, Pavel Zoser).

Trochu jinou Kapli najdete pod výrazným hřbetem Křížové hory (563 m n. m.), která se jako součást tzv. tolštejnského panství se zapsal i do dějin hornictví na Šluknovsku (hornické městečko Jiřetín bylo založeno v letech 1548–53 na úpatí hory). V severozápadním svahu se totiž vyskytují křemenné a kalcitové žíly s rudami mědi, olova, zinku a stříbra, které se těžily již od středověku (první doklad o pochází z roku 1474). Prostora zvaná Kaple byla vykutána v jedné ze štol – sv. Jana Evangelisty, která měla jako tzv. dědičná štola především funkci odvodňovací a větrací. Její vchod je u bývalé šmelcovny vedle silnice z Jiřetína do Rybniště. Z celkové délky chodeb 640 metrů je turisticky zpřístupněno 360 metrů v rámci prohlídkové trasy. Další pozůstatky dolování se dochovaly také na sousedním Šibeničním vrchu, v Míšeňském dole pod Tolštejnem a v údolí Milířky jižně od Dolního Podluží, kde byla zřízena hornická naučná stezka.

Informace: www.jiretin.cz

text a foto: Dana Jakoubková