Zvláštní typy oblaků - sopečné, průmyslové, perleťové a noční svítící oblaky

29.03.2012

Základní dělení oblačnosti najdete v článku Dělení oblaků. V tomto článku se věnujeme zvláštním typům oblačnosti, která vzniká ve zcela specifických případech.

Perleťové oblaky

Tato oblačnost je podobná oblačnosti druhu Cirrus nebo Altocumulus lenticularis. Projevuje se u nich však častá perleťová irizace. Tak vzniknou svítící plochy či rovnoběžné pásy s různě barevnými místy. Vyskytují se nejčastěji ve výškách 21 - 30 km. Jedním z možných vysvětlení mechaniky vzniku jsou vlny ve stratosféře, které vznikají jako důsledek šíření vlnových pohybů z troposféry za orografickými překážkami (podobně jako vznik oblačnosti Altocumulus lenticularis v troposféře). Složení je zatím otázkou teorií, v jedné se hovoří o značně přechlazených kapičkách vody ( -40°C), druhá mluví o amorfních kuličkách ledu.

 

 

 Noční svítící oblaky

Tento druh oblačnosti je také velmi podobný druhu Cirrus. Oblaky mají nitkovitý charakter, tvarem jsou buď závojovité, nebo vytvářejí širší pás, popř. mají tvar víru. Jsou modravě či stříbřitě zabarvené, avšak objevuje se u nich i barva oranžová až červená, díky čemuž jsou velmi dobře rozpoznatelné na tmavé noční obloze. Výskyt těchto oblaků je nejčastější v horní mezosféře ve výškách přibližně 75 – 90 km. Jejich složení je otázkou studií. Jedním z vysvětlení je, že mají mimozemský původ a skládají se z kosmického nebo kometárního prachu. Jinou teorií je turbulentně-difuzní transport vody z troposféry přes stratosféru do vyšších hladin mezosféry nebo fotochemická syntéza kyslíku s vodíkem.

 

Pyrokumulus

V tomto případě jde o oblak, který vzniká při požárech, a to převážně při požárech vegetace. Při takovémto hoření se uvolňuje velké množství vodní páry, která je se stoupajícím teplým vzduchem ze spáleniště unášena do vyšších hladin, kde dochází k nasycení par a ke kondenzaci. Vzniká tak oblačnost podobná druhu Cumulus, jejíž spodní základna je však zahalena v oblaku kouře z požáru. Pyrrocumulus se může dále vyvíjet a ojediněle se objevují i slabé srážky.

 

 

Oblaky ze sopečných erupcí

Jedná se o kupovitou oblačnost, která se rozšiřuje s výškou do hranice mezní vrstvy (1,5 – 2 km). Nad touto hladinou je pak oblak unášen a značně rozšiřován řídícím prouděním a má charakter druhu Stratocumulus. Při menších hodnotách rychlosti řídícího proudění se může oblak vyvinout až ve druh Cumolonimbus. Je z velké části tvořen velkým množstvím sopečného prachu, plynů a popílku. Vzhledem k tomu, že většinou se při sopečné erupci uvolní obrovské množství energie, je tato oblačnost nezřídka velmi rozsáhlá a může zasahovat do spodních vrstev stratosféry a až stovky kilometrů daleko od mateřské sopky. Pokud je tvořena větším množstvím vodních kapiček, mohou z ní vypadávat srážky. Tato oblačnost závažně ovlivňuje letový provoz.

 

Průmyslové oblaky

Pod tento pojem lze zahrnout všechny oblaky vznikající v důsledku lidské činnosti jako je uvolňování odpadního tepla, vodní páry či znečišťujících příměsí. Většinou se projevují jako oblaka vznikající u ústí komínů a chladících věží. Nejčastěji mají podobu oblaků druhu Stratus fractus, Stratocumulus, Cumulus fractus, Cumulus.